Během středověku se světem prohnala celá řada epidemií. Svou krutou daň si vybíral mor, lepra či cholera, přesto v celé této škále nemocí naháněla chudým i bohatým strach mykóza. V dávných dobách ještě příliš nevěděli o příčinách jejího vzniku, jen si byli jistí tím, že v období hladomoru nebo třeba války se s ní budou muset vyrovnávat. V dnešní době již můžeme prohlásit, že se pod tímto pojmem schovává defakto celá škála houbových mikroorganismů, mezi něž se řadí i plísně a kvasinky.
Tyto mikroorganismy jsou v mnoha směrech pro člověka velice užitečné, jejich schopnosti kvasit již využívali naši předci. V některých zdrojích je uvedeno, že jejich služeb využívali již v době neolitu či ve starém Babylóně. Během staletí se jejich význam v potravinářství příliš nezměnil, s jejich pomocí je vyráběn líh, pivo, víno a droždí. To je doposud podceňovaným zdrojem bílkovin, cukrů a celé řady vitamínů B. Celkově prozatím známe přibližně čtvrt miliónu těchto mikroorganismů, z nichž valná většina nemá na člověka či zvířata negativní vliv. Avšak i těch několik málo desítek stačí k tomu, aby se stejně jako virové či bakteriální infekce šířili mezi lidmi a ztěžovali jim život.
Mykóza se vždy poté určuje podle své příčiny a dělí se na místní a celkové, neboli systémové. Příkladem místních mykóz jsou povrchové infekce pokožky, vlasů a nehtů. Tyto dermatofyty jsou plísně, které napadají odumřelou vrstvu tkání. Mezi typické lokality patří zejména meziprstí nohou, nehty, končetiny, trup, rozkrok, obličej a šíje. Prvotní příznaky bývají poměrně nenápadné, povětšinou se akorát dostavuje svědění. Známky zánětu se přidržují až později, kdy se rozšíří vlákna plísně. To se může prezentovat celou řadou symptomů, počínajíce zarudnutím postižené oblasti, olupováním bělavých šupinek kůže či popraskáním kůže. Nejčastěji se v praxi setkáváme s druhy Microsporum, Trichophyton a Epidermophyton, které si nejčastěji přineseme z veřejných koupališť, bazénu či šaten.
Mykoza má dále původce v kvasinkách, konkrétně se zejména jedná o Candidou albicans, která sice není přirozenou součástí osazenstva mikroflóry našeho těla, avšak běžně naše sliznice okupuje. Potíž nastává až ve chvíli, kdy je z nějakého důvodu nastolená rovnováha rozvrácena a dojde k jejímu přemnožení. Poté dochází k tzv. kandidóze. Ta se může projevit hned v několika lokalitách. V ústech se prezentuje vznikem bílých povlaků na sliznicích, zasažen může být i genitál. V tomto případě jsou postiženy spíše ženy, přičemž statistiky udávají, že dvě třetiny z nich alespoň jednou za život vaginální mykóza postihla. Jako první symptom se dostavuje silné svědění, během močení je poté patrné pálení a pohlavní styk je bolestivý a nepříjemný. Později se přidá výtok, jenž bývá zpočátku řídký, postupně však houstne v bílou hmotu připomínající tvaroh.
K rozvrácení rovnováhy může dojít i v našich střevech, kde se přemnožené kvasinky projevují zvýšenou tvorbou plynů a pocity nadýmání. Nebezpečnost kandidy ční v její schopnosti proniknout stěnou střev a rozšířit se do dalších orgánů. S oblibou se poté usazují v plicích, játrech, ledvinách a močových cestách. Při takovémto rozšíření již mluvíme o systémové mykóze. K té však dochází pouze u pacientů, kteří mají dlouhodobě oslabený imunitní systém. Mezi rizikové skupiny patří onkologičtí pacienti, nakažení virem hiv či lidé po transplantacích orgánů.
Aby měla kandida dostatečné podmínky pro svoje přemnožení je nutné, aby došlo v organismu k nerovnováze. Mykóza může sice postihnout během života každého z nás, avšak např. lidé trpící cukrovkou mají kvůli své nemoci zvýšené hladiny cukru, jenž tvoří podstatnou část příjmu živin kvasinek, čímž dochází mnohem snáze k jejich přemnožení. K narušení rovnováhy mikroflóry však mohou přispět i antibiotika, která krom škodlivých bakterií ničí i ty prospěšné a opět se dostáváme do bodu, kdy mají kvasinky vhodné podmínky pro přemnožení. Svoji velkou roli sehrává i stres. Během něho tělo reaguje vyplavováním některých látek, jenž mohou být živnou půdou kvasinek a zároveň dochází k ochabování imunity. Zvláštním příkladem by mohlo být i těhotenství, kdy dochází ke zvýšení hladiny estrogenu a cukrů, což vede ke zvýšení citlivosti vagíny k mykotické infekci.